Zabloudila jsem

Mý orientační smysly neklamou, aneb proč výlety se mnou vždy stojí za to?

Začátek cesty super. Našli jsme správný směr z vlakáče a jdeme. Po cestě si povídáme, to by nebylo nic špatného, kdybychom hned po pár metrech zas nesešly z cesty. Tak opět zpátky.

Cesta není zrovna nijak upravená, Aneta ze mě má fakt radost 🙃. 

Trošku se brodíme v bahně, občas šlápneme vedle do louže. No touhle cestou asi nikdo pěkně dlouho nešel. A tak se terénem připomínající zimní džungli brodíme dál.

Aby toho nebylo málo, začíná sněžit.

Výhledy máme leda tak do lesa, protože je mlha. Občas zabloudíme a prodloužíme si trasu, protože kecáme a nemáme čas kontrolovat značení :)). Ale to se nám taky později vymstí :D. Dojdeme na Luž. Výhled nemáme. 

No a teď náš čeká cesta dolů. Říkáme si, kolik máme času, a tak se zastavíme ještě v restauraci na jídlo. 

Počkat to už je tolik? Vypálíme z restaurace, protože se chceme jít podívat ještě na vodopády, co mají být schované někde v lese. No začíná se stmívat...

Docela rychle.

Nakonec se domluvíme, že vodopády vynecháme. A já se proklínám, co jsem si to vymyslela za trasu, protože je pěkně na 💩. 

Anetka mi jasně a upřímně říká, ať se nerozčiluju, že si za to můžu sama. A má pravdu.

Už je fakt tma a my nemáme ani čelovky. Takže nakonec hledáme kratší cestu, kterou bychom se dostaly co nejrychleji dolů. Pohoda jdem po značkách a najednou se nám značení ztratilo? A nic nevidíme. Tahám telefon, abych se podívala, kde jsme. Ale když to člověk nejmíň potřebuje, nic nefunguje. Asi 10 minut chodíme sem tam a hledáme žlutou. 

Nějaký Bermundský trojúhelník tady? 😡

No Anet to nakonec se mnou a mým telefonem vzdává a instaluje mapy.cz, abychom našly správnou cestu zpět. 

A našly! Sice jsme si prodloužily trasu asi ještě o pět kiláků, ale našly jsme světla a vesnici 🙈.

Tož tu je příklad, že i "doma" se dokážu ztratit. 

- Eliška -