Po kolenou na Plechý

Před cestou: 

Po pár neúspěšných pokusech domluvit se na výletě na Plechý, to snad konečně klaplo. Píšu snad, protože si nejsem vůbec jistá, jak to dopadne. Mám z toho velký respekt.

Na poslední chvíli jsem se rozhodla napsat Elišce, zda bych nemohla přespat u ní a ono to klaplo, nečekala jsem to.

Zítra ráno vyrážím v sedm, to znamená, že budu vstávat pěkně brzy. Snad tam na mě bude Vojta čekat. Na poslední chvíli mi napsal, že má volný čtvrtek, tak jsem na to kývla a můžeme jet.

Tak snad... 🙏🏼

Den D:

Spala jsem u Elišky s Jirkou, kteří mají doma dva roztomilé králíky, trošku zlobidla, ale jejich roztomilost všechno spravila ❤️. Vůbec se mi od nich nechtělo ráno odjíždět na Plechý.

Nicméně nic jiného než jet mi nezbývalo, když už jsem skoro tam.

Setkala jsem se s Vojtou na nádraží v ČB a hurá na Šumavu. Cesta vlakem utekla rychle a my jsme měli naději, že na tom Plechým bude možná i hezky.

No trošku jsme se v té předpovědi sekli. Dole sice krásně, sluníčko a žádný mráček, ale nahoře to byla zkáza.

Tohle byl možná jeden z mých těžších vrcholů, protože cesta nebyla vůbec vyšlapaná a čím výš jsme byli, tím méně jsme viděli. A více se brodili (tím sněhem).

Když jsme přišli na Plechý, viděli jsme úplný nic 😆. Nějaký výhled na Alpy, o tom jsme si mohli nechat zdát. Pff 😄.

Dolů jsme to chtěli vzít kolem Plešného jezera, ale když jsme koukali na cestu, která nikam nevedla, šli jsme raději dolů po té samé, jakou jsme přišli.

Ani jsme nedoufali, že stihneme poslední vlak, na tož předposlední. 

No trochu jsme si pospíšili.

Vyhecovala jsem Vojtu k běhu a nakonec jsme stihli i vlak předposlední. 

Nemohla jsem uvěřit, že jsme to zmákli.

Věděla jsem ale že do Brna se vrátit nestihnu, tak jsem se nakonec vrátila opět zpátky k Elišce a Jirkovi, kteří jsou opravdu nejúžasnější na světě ❤️.

No na Šumavu se budu muset někdy vrátit. Na Plešný jezero, vyzkoušet si nouzový nocoviště a tak... Kdo se přidá? 

    

- Eliška -