Sněhová nadílka v Jeseníkách

Minulý víkend jsem strávila spolu s partou X-Challenge v Jeseníkách. Přijeli jsme v pátek navečer na chatu, kde jsme se ubytovali a seznámili se. Pro mě to bylo plně první setkání s nimi, byla jsem z toho trošku nervózní, ale vůbec nebyl důvod, jak jsem brzy zjistila. 

To, že jedete na cestu a nikoho neznáte, má jednu obrovskou výhodu, můžete jim říct všechno a vůbec se za to nemusíte stydět, protože nevíte, kdy se zase uvidíte a jestli taková příležitost vůbec ještě někdy bude.

Každopádně jsme si tento víkend parádně užili. 

                 V sobotu jsme měli namířeno na Smrk. Trasu jsme šli z Ramzové, kde jsme se původně měli sejít se zbytkem party, která přijela vlakem. Ale jak jsme brzy zjistili, přišli jsme na domluvené místo s delším zpožděním, a tak druhá část skupiny vyrazila bez nás s domněním, že už jsme před nimi. Nakonec jsme se ale přeci jen shledali pod Smrkem! Společně jsme si pak vyšlapali cestu až přímo k samotnému vrcholu. Velkým zklamáním bylo, když z vrcholu nebylo nic vidět (samotný vrchol se totiž nachází v lese). Z kopce dolů si pak někdo válel sudy, někdo to sjel po talíři a někdo zas po zadku (třeba já). Málem jsem si pak nevědomky splnila výzvu vykoupej se v potoce, když jsem přeskakovala kameny, abych se po nich dostala na druhou stranu. Z toho pro mě plyne poučení pro příště, že příliš dlouho váhat se nevyplácí. Ze Smrku jsme to pak sešli po žluté kolem útulny Mates a na rozcestí Tři studánky jsme po modré sešli dolů k vlaku do Horní Lipové. Z Horní Lipové jsme jeli zpátky na naši chatu v Lipové-lázně. 

Ušli jsme 13,3 km.

            Další den jsme měli předávat chatu majiteli, někteří jeli už domů, protože měli ještě pracovní povinnosti. A někteří tam zůstali jako třeba já, společně s další partou, která si chtěla ještě pobyt na horách o pár hodin prodloužit, jsme se vydali na Šerák. Cestu jsme šli opět z Ramzové, odkud jsme se vydali po zelené směr Obří skály. Cestou nás pronásledovala mlha, naštěstí jsme měli z Obřích skal i vcelku výhled, i když zanedlouho už to taková krása nebyla. Stačilo jít jen o kilometr dál a už jsme byli v mlze. A na Šeráku nebylo vidět vůbec nic, tam byla OPRAVDU mlha, a navíc se začalo stmívat. Doporučuju si nahoře dát jídlo v turistické chatě, ale pozor na otevírací dobu. Chatu tam zavírali už ve tři hodiny, naštěstí jsme přišli v půl třetí a personál byl ochotný nám udělat aspoň polívku, teplej čaj a snědli jsme jim posledních pět borůvkových koláčů. Byly výborný! Dolů jsme šli po sjezdovce, už trošku klouzalo a bylo šero. 

Ušli jsme pěkných 10 kiláčků. 

Domů jsme jeli autem a po cestě mávali Mikulášovi s čertem, protože bylo 5. 12. hehe. 

Tenhle víkend se fakt povedl. Doporučuju všem, vyražte do hor a užijte si toho sněhu, dokud je :)!!

- Eliška -