Měsíc květen a červen v obrázcích I.

Ahooj, 

vítám Tě u dalšího příspěvku! Teď jsem si od psaní dala menší pauzičku, protože jsem toho měla v reálném životě víc než dost. Stihla jsem mezitím úspěšně dokončit třetí ročník na střední škole, zapsala se do autoškoly, začala chodit na brigádu a procestovala jsem pár míst. Sice jen tady po České republice, ale i tak to stojí za zmínku. Myslím si, že je tu spousta krásných míst. 

Na jeden z prvních výletů jsem vyrazila přímo kousek od domova a to na Jůliinu vyhlídku a na hrad Ralsko, pro začátek je to supr výlet, když nevíte kam, tak určitě někam po okolí. Jůliina vyhlídka a hrad Ralsko je pro mě taková každoroční klasika, na Ralsku jsem tenhle rok byla navíc už potřetí. To byly výlety na rozehřátí.

¨

Pak následovaly dva cyklovýlety. První byl na Průrvu Ploučnice, která je od Mimoně kousek cca 7 km. Průrva určitě stojí za návštěvu, byli jsme tam ale ještě když byla zima, jinak bych se tam odvážila i vlézt, ale i tak jsem byla z toho místa nadšená. A pozor v nejbližší době si sjedu Ploučnici! Jsem zvědavá kolikrát se cvaknu :D.

A další (cyklo) výlet byl na Růženku až do Děčína. Vyrazily jsme tam společně s mojí kamarádkou Anet. Ráno jsem si brzy přivstala a vyrazila vlakem do Děčína, cestou jsem nabrala i Anet. A ano, kola jsme naložily do vlaku s sebou. Co mě zarazilo na cestovaní s kolem ve vlaku je ta vysoká cena za kolo, platila jsem víc za kolo než za sebe. To je asi jediné mínus na cestovaní s kolem ve vlaku. Jinak cesta byla pohodová, začátkem června ještě nejezdilo vlakem moc lidí, takže jsme se tam v klidu vešly. Vystoupily jsme tedy na Děčín - východ a pomocí Google map, jsme jely trasu z Děčína až na Růženku. 

Myslím, že jsme cestu zvládly statečně, i když se mě Anet ptala, jestli tu cestu myslím vážně a jestli nechci spíš na jinou vyhlídku blíž k Děčínu, řekla jsem ne, to zvládneme. To jsem byla ještě plná energie a nevěděla kolik kopců nás čeká 😂. Od teď už mám ke kopcům respekt a pro příště dám na Anet. Ovšem ten výlet za ten výhled stál. 

Dohromady jsme ujely krásných 25 km. 

Další dny jsem necítila lýtka😁.

Další výlet byl do Tiských stěn, vyrazila jsem tam společně s mými kamarády Týnkou a Honzou. Honza zná skály v Tisé jako své boty, takže jsme s Týnkou měly svého vlastního soukromého průvodce po skalách. Honza nám slíbil 5 km a bylo z toho nějakých 15 km. Ale je pravda, že mě to chození po skalách fakt bavilo a strávila bych tam celý den nejradši, i když jsme ze začátku neměli vůbec pěkné počasí, nakonec se počasí vzpamatovalo a odpoledne to bylo na tričko s krátkým rukávem, zatímco ráno jsem tam vyrážela v bundě. Když jsem tam jela ani jsem nevěděla, že těch skal je tam celý město, pak když jsme to tam společně procházeli, tajila jsem dech, bylo fakt úžasný. 

Cestou zpátky jsme teda měli menší karambol a místo v šest hodin jsem byla doma v osm, ale co... Na tom už nezáleží, výlet to byl užitej. 

Těch výletů bylo tolik, že se mi to do jednoho článku nevejde a rozhodla jsem se ho rozdělit na dvě části.

Jsem teď nemocná, tak doufám, že ten čas využiju naplno a další článek tu budete mít co nejdříve. 

Užívej prázdnin a těším se na Tebe u dalšího příspěvku.

- Eliška M. -