Co bylo.

Tyhle řádky si zřejmě nikdy nepřečteš...

Ale kdyby náhodu jo, jsou o Tobě. O mě. A zas o Tobě.

O nás.

My ve světě, který jsem si sama vytvořila a který nakonec vůbec není ani zdaleka tak podobný tomu, který jsem si o nás dvou vysnila. Protože kdyby se všechna přání plnila, nebylo by za čím jít a o co bojovat.
Já to nevzdala. Jenom jsem pochopila, že jsi ztratil zájem.
To, co jsem Ti před pár týdny řekla, byla pravda.

 

//(Po)city//
Kam jsem šla, myslela jsem jenom na Tebe. Vzpomínala jsem na ty časy, kdy jsme se spolu dokázali smát a neřešili, co bylo.

Byla jsem netrpělivá.

Bloudila jsem myšlenkama jinde, v mém světě, kde jsi byl ty a já.

Kde jsme měli být ty a já.

Vídala jsem tě téměř každý den.

Zbožňovala jsem na tobě ten úsměv a kaštanově hnědý oči.

Zamotals mi hlavu.

Ale copak na tom záleží?

Vždyť ono je to stejně jedno... Všechno se to tak šíleně zamotalo. Já se zamotala...
Potřebovala jsem tě, ale věděla jsem, že nepřijdeš.

Stejně jako jsem tenkrát nepřišla já...

Chtěla jsem, aby to bylo všechno jako dřív. 

Už nechci.

 

♥

Eliška M.