Měnící se nálady

Ještě včera jsem psala, že články budu psát každý týden... No a je dneska a já se tu pouštím do dalšího článku. 

Jenže tohle je potřeba. Musím to sdílet teď hned, jinak to ztratí význam, protože se to děje TEĎ.

Někdy je potřeba vyb(l)ít ze sebe všechny emoce, pustit je ven a nechat je jen tak proudit...

Zažívám zas v poslední době stavy úzkosti, někdy toho na mě je fakt moc. 

Trochu.

//Je mi sakra smutno!//

Když je člověk smutnej, neměl by to před ostatními skrývat, avšak v téhle době vysmátých fotek a pozitivních citátů se spíš před vyjadřováním jakýchkoliv ''špatných'' emocí schovávám a radši je vstřebám v soukromí a nedám je svému okolí moc najevo.

Myslim si, že smutek je stejně důležitej jako radost.

Občas si projdu obdobím, kdy mám depky a úzkosti, držím se také zpátky od lidí a nemám chuť se s nikým dělit o svoji náladu. Je to zvláštní... když má člověk radost, přenáší ji dál a cítí se pak skvěle. Za to když je někomu smutno, lidé se ho ptají co mu je.

Víte, někdy nevim proč, prostě ta nálada jen tak přijde.

Kolikrát ani sama nevím, co je se mnou špatně. Připadám si ztracená...

Je to OK.

Být ztracený.

Je důležitý si říct, že všechno, co cítíme není potřeba nějak skrývat, jsme to my, jednou jsme veselý, pak zas smutní.

Není třeba ani jednu náladu maskovat.

Lidé to poznají.

Poznají, když nejsme ve své kůži.

Tak se neskrývejme.

Sdílejme svoje pocity a nálady.

A třeba zjistíme, že v tom nejsme sami.

A že každý máme špatné i dobré dny.

Bude líp.

Vím to.

Děkuju, že jste dočetli až do konce!

Eliška M.